Krátkej příspěvek bez fotek. Jsem dneska měsíc v Ikumi, tak mě napadlo, že dodám pár takovejch rychlejch informací.
Princezny, mějte se hezky, přeju poklidný novoroční slavení. Nebo taky nepoklidný žejo, to už je na vás.
Jak štědrej večer nenastal
Jo, teda, jasně - Japonci vánoce moc neřešej. Ten, kdo čet post na FB ví, že "tradičně" tady dlabou jako štědrovečerní večeři KFC. Má to základ v tom, že v roce 1970 tu lidi nemohli sehnat vánočního krocana, protože tu žádný krocani nebyli. Proto si místo toho dali aspoň kuře v KFC. Nějakej chytrej manažer si toho všimnul a udělali ohromnou reklamu, že "na vánoce KFC". No a tahle reklamní kampaň se tu drží doteď. Nicméně jsem na štědrej den trhal rajčata, a večer se nic zvláštního nedělo. Zavolal jsem si teda s rodinou a mizel spát.
Jak se třásla zem
Co mělo přijít taky přišlo. 25. jsem měl volno, tak jsem si na netu zkoušel hledat něco, co bych moh dělat. Nakonec jsem chillil u vánočního výprodeje na Steamu, takže seděl doma v obejváku. Najednou se začaly třást dveře, poličky, hrnky... Všechno. Než jsem si uvědomil co se děje, tak to zase přestalo. Když Tomoya přiběhnul a začal kontrolovat internet, tak jsem si uvědomil, že to teda asi bylo to zemětřesení. Síla byla 4.1 Richterovy stupnice, což je takový nic moc (do stupně 3 to většinou člověk ani necejtí). Důvod, proč to Tomoya kontroloval mi hned vysvětlil - kdyby to bylo někde daleko v moři, tak tady může bejt slabý, ale třeba za 20 minut může přijít olbřímí tsunami. Na to tady jsou v každý vsi tak 3 evakuační věže, takový kovový konstrukce, někdy jí třeba vyfotim. Tsunami nepřišla, takže pohodka, ale zajímavá zkušenost - jsem docela rád, že to nebylo větší.
Jak jsem jedl nató
Jo, tohle se stalo už někdy na začátku prosince, ale úplně jsem to vypustil. O tom, že Japonci jedí (často ke snídani) fermentovaný sójový fazole jsem věděl. Doufal jsem ale, že s nima nepřijdu moc do styku, protože jsem o nich leccos četl. Jednou večer v restauraci Tomoya něco objednal (většinou nestihnu moc pochytit co, takže to zkoumam, až když to přinesou na stůl), a donesli nám asi 16 kousků různýho sushi. Pár z nich bylo docela normální, ale v jednom druhu byla taková podivná hnědošedá hmota, na kterou jsem se před degustací teda zeptal. Bylo mi sděleno, že jsou to nató, a že bych to měl zkusit protože je to "very Japanese".
Oukej, zavřel jsem všechny oči, uši a nosy a zkusil to. Chutnalo to asi jako kdyby mi to někdo natrávil a pak vyvrhnul zpátky. Nic moc. Tomoya si zřejmě ale můj výraz vysvětllil jako potěšený mlaskání, a tak nakoupil asi 10 balení, že si budem dopřávat ke snídani. To jsem příští ráno zdvořile odmítnul, tak si to zdlábnul sám. Na druhou stranu to ale bylo první jídlo, který mi v Japonsku vyloženě nechutnalo, a s tim jsem docela spokojenej.
Jak byl první měsíc fajn
Byl.