Teda na to, jak mě tady všichni přesvědčovali, že když neslavěj vánoce, tak slavěj aspoň Novej rok, tak nic moc. Večer 31. odešli spát v 10 večer, a já to teda zalomil asi čtvrt hodinky před půlnocí, žádný ohňostroje ani nic se nekonaly. Jedinej rozdíl byl, že ráno jsme si před prací dali malýho panáčka nihhonshu na zdraví, a na oběd udělal Tomoya podle mýho přání počesku čočku.
Večer jsme pak měli docela zajímavou véču, ve který byly spousty různejch jídel, a každý prej něco znamenalo. Zapamatoval jsem si jenom brambory dělaný na sladko (peníze), a vajíčka nějaký mořský potvory (hodně dětí). To ostatní jsme si možná ani neříkali, ale každopádně to vypadalo takhle:
Jinak po novym roce byl Tomoya jeden den na obědě na radnici, a odtamtud dovalil spoustu táců s jídlem který si tam asi předávali mezi sebou, nebo nevim. Každopádně jsme se z toho dva dny docela nacpávali (smažený jídlo, wtf).
Jak přijely posily
Včera dorazil další WWOOFer. Celej den se ve mně očekávání míchalo s nervozitou co to asi bude za člověka, protože Tomoya mi oznámil, že je to kluk z Izraele. OK, zas tak nervní jsem nebyl. Nakonec dorazil takovej vysokej chlapík, a je to docela pohodář. Říkal, že cestuje už asi 3 měsíce všemožně po Asii, a v Japonsku se teď zastavil asi na měsíc, jezdil po severu, a pak zamířil sem. Zdrží se tejden, a pak plánuje cestu do Hiroshimy. Jsem rád, že je tu někdo, s kým si můžu povídat o Japoncích, kdo zároveň neni Japonec. Shodli jsme se v názorech skoro ve všem (hlavně v tom, že televize je tu fakt divná). Tak tumáte rozmazanou fotku, pořízenou před chvílí, těsně po práci.
Jak jsme se koupali
Jelikož dneska bylo přes poledne krásnejch 20 stupňů, zkontroloval jsem rychle během svačiny jak teplý je moře, zjistil, že má taky krásnejch 20, a prohlásil, že se půjdu po práci spláchnout do oceánu. Tomoya se toho chytnul, nejdřív se mě ptal, jestli jsem zmagořel, že je zima jako prase. Pak zjistil, že moře neni tak hrozný, tak řekl, že se můžem jít vykoupat přes poledne všichni, oběd si dáme v jednu, a pracovat půjdem v půl druhý. Supr, s Izraelcem jsme vyrazili hned jak zazněla místní siréna oznamující obědovou pauzu, a Tomoya nás za chvíli dohnal (v neoprénu). Bylo to supr, takový osvěženíčko mezi prací. Vlny byly velký a voda slaná (!!!). Myslim, že jsme trochu znervózňovali místní surfaře, který se ze všech sil snažili nás nezabít zatimco se tam cachtáme jak malý děcka (úplně jsem slyšel, jak se jim honí hlavou takový to: "zasraný gajdžinové se tady proháněj, když já tady chci sakra jezdit!").
No, tak za 20 minut byl čas jít šupky zpátky a dotrhat dnešní várku rajčatovýho potěšení. Volno jsem neměl od 25.12. protože práce je dost, tak snad se mi ta karma nějak vrátí.
Jo, došel mi balík od mámy, ve kterym byla medovina. Nechápu, jak sem dorazila, protože v Japonsku se nesmí posílat alkohol. Taky nějaký vánoční přání, takže zdravím Lenku (tu od mámy). Cukroví Japoncům dost chutnalo, říkali, že vánoční cukroví ochutnávaj poprvý, děkujeme.
 |
| Většinu už jsme snědli než mě napadlo to vyfotit |
A vůbec vás zdravim všechny, užívejte si novej rok. Doufám, že uspořádáme nějaký velice nepoklidný setkání na ráně. Za měsíc a půl jsem doma. ;)