Jak jsem se loučil

Jo, takže posledních pár dní jsem strávil v Ikumi klasicky pracovně. Předposlední den jsme s Tomoyou a brigádnicema byli na večeři v takovym místnim pěknym podniku. Byla to teda jakože "novoroční" večeře pro brigádnice, ale zrovna k tomu tak hezky vyšlo, že jsem odjížděl, tak jsem si mohl přijít jako že se teda slaví i moje odfrčení. Dali jsme si hranolky a těstoviny a syrový ryby a pivo a víno a bylo nám fajn.

Den potom jsem ještě pracoval, a večer byl v plánu trip do Murota na rozlučkovou párty kterou zřizovala Iku doma u toho fráji, kde jsme spali i po tý ohnivý slavnosti. Byla to prostě taková normální sešlost, pár lidí který jsem ještě neznal se tam taky našlo. Vyráběli jsme Takoyaki - takový kuličky z těstíčka, vevnitř je chobotnice a třeba sejra a tak, prostě co si do toho dáte. Na výrobu týhle lahůdky je potřeba takovej velkej a divnej gril, prej ho v okolí Osaky má každá rodina. Bylo to moc fajn, všichni pili jenom tak středně, a dokonce jsem dostal dort! To mě úplně dorazilo a přišel jsem si i trochu blbě, přišlo mi, že je hrozně využívam a nemam vůbec jak jim to vrátit. Jsou to hrozně hodný lidi, tak jsem jim aspoň slíbil, že ještě přijedu a naučim se do tý doby snad líp japonsky, abych si s nima mohl nějak normálně povídat.

Poslední den s rajčatama

Gril na Takoyaki

Takoyaki v přípravě

Takoyaki na talíři

Párty osazenstvo

Další den jsem měl volnej na balení a takový to rozloučeníčko s Ikumi, pak už hurá do busu a směrem k Osace, kde jsem měl velký plány. Po příjezdu jsem přejel už známym vláčkem do čtvrti s mym hotelem a ubytoval se. Bylo odpoledne, a tak jsem se běžel podívat ještě na "Tsutenkaku", což je taková věž navržená podle Eifellovky, která stála přímo v tý mojí čtvrti. Vyjel jsem tam nahoru výtahem a pořídil nějaký fotky osacký skyline.

Tsutenkaku

Fronta na výtah a maty na kuličky

Dole je taková malá zoo

Zlatýho bludišťáka dostane ten, kdo najde Osackej hrad

To bylo fajn, pak už se začlo stmívat a já zapadnul do svýho oblíbenýho báru, kde jsem byl už hned ten první večer. Po véče jsem šel rovnou spát, ráno jsem se chystal do Dotonbori a jelikož bylo Valentýna tak jsem si samozřejmě sehnal i společnost - děvčeti bylo sice 20 ale vypadala tak na 13 (to tam neni teda žádnej divnej jev), a cvičila si na mě angličtinu, protože s nikym kdo by uměl anglicky prej nikdy nemluvila.

Dotonbori je takový centrum se spoustou obchodů, občerstvení, menších obchůdků, restaurací... Prostě takový to obchodní centrum města. Bylo to tam docela hezký, i když trochu přeplácaný všim možnym. Nakonec už nás chození nebavilo, tak jsme zapadli do kavárny na palačinku a dohodli se, že další den půjdem ještě do Universal studios.

Krab se na férovku hejbal a mával klepetama a tak

Tady jsem se projevil jako pravej retard zvednutim opačný nohy

Na valentýna si tam děvčata a chlapci dávaj čokolády - tenhle týpek stál na mostě s papírem:

 "prosim, dejte mi čokoládu"

Přišlo mi to trochu ubohý, ale čokoládu jsem mu teda dal.

Měli tam koňský závodiště a spousta lidí tam sázela jak divá

Další den teda Universal studios. To asi nemusim moc popisovat - fronty a atrakce a fronty a drahý žrádlo a fronty. Přišlo mi vtipný, že spousta těch atrakcí byla stejná jako v LA. Ale je to ten samej park, takže na tom vlastně nic divnýho neni. Jo a byly všechny samozřejmě v japonštině, což mi v sekci "Cool Japan" která se soustředila na různý známý japonský počiny nevadilo (mimochodem jsem měl štěstí, protože je to jen jakoby výstava do konce června...). V ostatních částech parku už to ale byly klasický Hollywoodský věci, a jít na atrakci s Harrym Potterem kterej na vás mluví japonsky je přinejmenšim divný. Ale docela jsem se smál.

Další den už hurá domů - cesta dohromady asi 26 hodin. Na třináctihodinovej let z Osaky do Istanbulu vedle mě seděla nějaká mladá Japončice která mi pak vyprávěla jak jede do Evropy cestovat a kam všude jede a tak, takže nám cesta docela utekla, a pak se mnou ještě chvíli čekala v Istanbulu, takže nám uteklo i to.

Istanbul na letišti

Shoutout mámě za DORT CO VYPADÁ JAK RAJČE!

No a teď jsem zpátky. Ale to už většina z vás ví, jenom můj bratránek si pořád ještě mysli, že jsem v letadle.

Tak dík, že jste tohle četli a užívali si zprostředkovaně mojí tříměsíční rajčatovou jízdu.

Nějaký zakončení? 

Napsal bych něco jako, že jsem se cejtil asi tak dobře jako dlouho ne, a že to celý byla zkušenost kterou asi jen tak nezapomenu. Ale ono je docela logický, že když člověk jede na tři měsíce do Japonska, tak by rád, aby to byla zkušenost na kterou kurva dlouho nezapomene.

Takže řeknu jenom: Hm, docela dobrý, daleko.

Muroto po osmdesáté třetí

Když jsem byl v Murotu naposled na tý ohnivý slavnosti, tak mi tam jedna babča nabízela, že když přijedu, tak mě tam všude vezme a všechno mi ukáže. Přišlo mi, že jen tak plácá, ale Iku se mi pak ozvala s tim, že bych si jako měl vzít volno a že na mě bude Yamakawa-san (babča) čekat v Murotu aby mě provedla. Ráno tam bohužel jedou jenom dva busy, takže jsem tam dorazil někdy okolo jedenáctý, a jeli jsme na objížďku za dalšíma zajímavostma tohohle místečka.

Ze všeho nejdřív jsme vyjeli nahoru na ty velký hory, který jste asi viděli na předchozích fotkách. Jsou tam takový náhorní plošiny, a maj tam terasovitý políčka, na kterejch pěstujou všechno možný - velký ředkve, v létě vodní melouny a tak. Jelikož tam asi ale dost fouká, tak byly ty ředkve celý zohejbaný. 

Zajímavé, nicméně jinak tam nahoře nic moc nebylo. Prohlásil jsem teda, že bych rád viděl Muroťáckej maják, protože jsem si představoval, že od něj bude docela dobrej rozhled. Iku nás musela opustit, protože frčela do práce, takže jsem zůstal sám s babčou, která neuměla anglicky (klasicky). Byla to docela sranda, protože byla ukecaná, ale mluvila hrozně rychle, a tak jsem pochytil tak každý čtvrtý slovo. Jeli jsme spolu na maják, a cestou se stavili na vyhlídce před majákem, odkud byly krásně vidět obě strany pobřeží, jelikož Muroto je na cípu tohohle ostrova (pro nechápavé přikládám ilustraci).

červená tečka je vyhlídka, a taky jsou tam nějaký hory a tak...

na parkovišti byla miliarda koček

levá strana

Pravá strana

Každýho nadšence geografie jistě hnedka trkne, že pravá strana je o dost příkřejší než levá, je to proto, že z týhle strany se podsouvá tektonická deska a zvedá ty pohoří.

Pak už jsme dofrčeli k majáku, a cestou k němu stál i takovej chrám, kam jsme se zašli podívat. Za 100 yenů jsem si tam koupil přáníčko, na kterym bylo napsáno, že budu hrozně šťastnej. Jinak jsem tam pořídil taky nějaký fotky a Yamakawa-san mi tam vyprávěla, že u chrámu se člověk pokloní, pak tleskne aby upoutal pozornost toho bůžka kterej tam bydlí, a pak si potichu něco přeje. Ptal jsem se na význam těch přáníček, který tady uvazujou na stromy, ale to jsem bohužel z jejího výkladu moc nepochopil. Každej chytrej člověk použije gůgl, já jsem moc línej.

Yamakawa-san vlevo dole.

Murotskej maják

Muroto cestou dolů

Mno, pak jsme se stavili na oběd na kari. Přišlo mi jako slušnost to za babču zatáhnout, když mě tam celej den vozí. Sice se tvářila jako, že ne, a snažila se mi vecpat peníze do ruky, ale řekl jsem: NE! Tak mi pak koupila aspoň zmrzku (bylo asi 12°). Po obědě jsme potkali jednu pani co dělá po Murotu průvodkyni, a ta uměla anglicky a vzala nás do "old town". Zajímavý, starý baráčky a tak. Říkala, že v některejch lidi normálně bydlej, ale je to zařízený tak, že když se tam někdo přijede podívat, tak by ho měli pustit dovnitř, a když chtěj na tom baráku něco opravit, tak to musej udělat v tradičnim Japonskym stylu.

Tohle je napůl ukázka společenskýho postavení, a napůl ochrana tý stěny proti tajfunu (rychlejc to odvádí vodu)

Zeď z půlenejch kamenů, který nosili z pláže a lámali vejpůl aby si zdvojnásobili materiál.

Stará hasičárna

Tohle je docela zajímavý. Můžete vidět, že zem se zvedá, ale střechy zůstavaj pořád ve stejný rovině. Je to proto, že když přijde tajfun, tak po těch střechách jakoby "sklouzne" dál, místo aby narážel do vyšších a vyšších stěn baráků.

Tohle je svatostánek bohyně plodnosti. Maj tady prej festival kde se ženský, který chtěj dítě, perou o malý děťátko vyřezaný ze dřeva. Ta, která vyhraje, bude pak těhotná. Jo a prej to fakt funguje..........fakt.

moje zmrzka ve 12°

Nakonec jsme dofrčeli na pláž, kde jsou zkamenělý písečný vlny, který na povrch vytlačilo zemětřesení. Pěkná podívaná, sem tam nějaká zkamenělá mořská potvora. Pak už mě Yamakawa-san  (která mi pořád říkala, že je teď moje babička z Japonska) hodila zase na zastávku busu, a já frčel do Ikumi. S největší pravděpodobností se do Murota podívam ještě jednou devátýho, protože bude gůdbáj párty (a prej budu muset chlastat až do rána - yaay).

Jinak se mi tu čas nachýlil, a dny pořád letěj jako blázen. Docela se ale těšim do Osaky, a domů vlastně tak napůl taky. Asi ještě napíšu pár řádků o těch čtyřech dnech v Osace, ale jinak nic moc nečekejte. Otázky typu jakýpak to bylo, když jsem navštívil ta místa si můžete schovat až se uvidíme. Stejně vám řeknu jenom: "Hm, docela dobrý, daleko".