Jo, takže posledních pár dní jsem strávil v Ikumi klasicky pracovně. Předposlední den jsme s Tomoyou a brigádnicema byli na večeři v takovym místnim pěknym podniku. Byla to teda jakože "novoroční" večeře pro brigádnice, ale zrovna k tomu tak hezky vyšlo, že jsem odjížděl, tak jsem si mohl přijít jako že se teda slaví i moje odfrčení. Dali jsme si hranolky a těstoviny a syrový ryby a pivo a víno a bylo nám fajn.
Den potom jsem ještě pracoval, a večer byl v plánu trip do Murota na rozlučkovou párty kterou zřizovala Iku doma u toho fráji, kde jsme spali i po tý ohnivý slavnosti. Byla to prostě taková normální sešlost, pár lidí který jsem ještě neznal se tam taky našlo. Vyráběli jsme Takoyaki - takový kuličky z těstíčka, vevnitř je chobotnice a třeba sejra a tak, prostě co si do toho dáte. Na výrobu týhle lahůdky je potřeba takovej velkej a divnej gril, prej ho v okolí Osaky má každá rodina. Bylo to moc fajn, všichni pili jenom tak středně, a dokonce jsem dostal dort! To mě úplně dorazilo a přišel jsem si i trochu blbě, přišlo mi, že je hrozně využívam a nemam vůbec jak jim to vrátit. Jsou to hrozně hodný lidi, tak jsem jim aspoň slíbil, že ještě přijedu a naučim se do tý doby snad líp japonsky, abych si s nima mohl nějak normálně povídat.
 |
| Poslední den s rajčatama |
 |
| Gril na Takoyaki |
 |
| Takoyaki v přípravě |
 |
| Takoyaki na talíři |
 |
| Párty osazenstvo |
Další den jsem měl volnej na balení a takový to rozloučeníčko s Ikumi, pak už hurá do busu a směrem k Osace, kde jsem měl velký plány. Po příjezdu jsem přejel už známym vláčkem do čtvrti s mym hotelem a ubytoval se. Bylo odpoledne, a tak jsem se běžel podívat ještě na "Tsutenkaku", což je taková věž navržená podle Eifellovky, která stála přímo v tý mojí čtvrti. Vyjel jsem tam nahoru výtahem a pořídil nějaký fotky osacký skyline.
 |
| Tsutenkaku |
 |
| Fronta na výtah a maty na kuličky |
 |
| Dole je taková malá zoo |
 |
| Zlatýho bludišťáka dostane ten, kdo najde Osackej hrad |
To bylo fajn, pak už se začlo stmívat a já zapadnul do svýho oblíbenýho báru, kde jsem byl už hned ten první večer. Po véče jsem šel rovnou spát, ráno jsem se chystal do Dotonbori a jelikož bylo Valentýna tak jsem si samozřejmě sehnal i společnost - děvčeti bylo sice 20 ale vypadala tak na 13 (to tam neni teda žádnej divnej jev), a cvičila si na mě angličtinu, protože s nikym kdo by uměl anglicky prej nikdy nemluvila.
Dotonbori je takový centrum se spoustou obchodů, občerstvení, menších obchůdků, restaurací... Prostě takový to obchodní centrum města. Bylo to tam docela hezký, i když trochu přeplácaný všim možnym. Nakonec už nás chození nebavilo, tak jsme zapadli do kavárny na palačinku a dohodli se, že další den půjdem ještě do Universal studios.
 |
| Krab se na férovku hejbal a mával klepetama a tak |
 |
| Tady jsem se projevil jako pravej retard zvednutim opačný nohy |
Na valentýna si tam děvčata a chlapci dávaj čokolády - tenhle týpek stál na mostě s papírem:
"prosim, dejte mi čokoládu"
Přišlo mi to trochu ubohý, ale čokoládu jsem mu teda dal.
 |
| Měli tam koňský závodiště a spousta lidí tam sázela jak divá |
Další den teda Universal studios. To asi nemusim moc popisovat - fronty a atrakce a fronty a drahý žrádlo a fronty. Přišlo mi vtipný, že spousta těch atrakcí byla stejná jako v LA. Ale je to ten samej park, takže na tom vlastně nic divnýho neni. Jo a byly všechny samozřejmě v japonštině, což mi v sekci "Cool Japan" která se soustředila na různý známý japonský počiny nevadilo (mimochodem jsem měl štěstí, protože je to jen jakoby výstava do konce června...). V ostatních částech parku už to ale byly klasický Hollywoodský věci, a jít na atrakci s Harrym Potterem kterej na vás mluví japonsky je přinejmenšim divný. Ale docela jsem se smál.
Další den už hurá domů - cesta dohromady asi 26 hodin. Na třináctihodinovej let z Osaky do Istanbulu vedle mě seděla nějaká mladá Japončice která mi pak vyprávěla jak jede do Evropy cestovat a kam všude jede a tak, takže nám cesta docela utekla, a pak se mnou ještě chvíli čekala v Istanbulu, takže nám uteklo i to.
 |
| Istanbul na letišti |
 |
| Shoutout mámě za DORT CO VYPADÁ JAK RAJČE! |
No a teď jsem zpátky. Ale to už většina z vás ví, jenom můj bratránek si pořád ještě mysli, že jsem v letadle.
Tak dík, že jste tohle četli a užívali si zprostředkovaně mojí tříměsíční rajčatovou jízdu.
Nějaký zakončení?
Napsal bych něco jako, že jsem se cejtil asi tak dobře jako dlouho ne, a že to celý byla zkušenost kterou asi jen tak nezapomenu. Ale ono je docela logický, že když člověk jede na tři měsíce do Japonska, tak by rád, aby to byla zkušenost na kterou kurva dlouho nezapomene.
Takže řeknu jenom: Hm, docela dobrý, daleko.
