Když jsem byl v Murotu naposled na tý ohnivý slavnosti, tak mi tam jedna babča nabízela, že když přijedu, tak mě tam všude vezme a všechno mi ukáže. Přišlo mi, že jen tak plácá, ale Iku se mi pak ozvala s tim, že bych si jako měl vzít volno a že na mě bude Yamakawa-san (babča) čekat v Murotu aby mě provedla. Ráno tam bohužel jedou jenom dva busy, takže jsem tam dorazil někdy okolo jedenáctý, a jeli jsme na objížďku za dalšíma zajímavostma tohohle místečka.
Ze všeho nejdřív jsme vyjeli nahoru na ty velký hory, který jste asi viděli na předchozích fotkách. Jsou tam takový náhorní plošiny, a maj tam terasovitý políčka, na kterejch pěstujou všechno možný - velký ředkve, v létě vodní melouny a tak. Jelikož tam asi ale dost fouká, tak byly ty ředkve celý zohejbaný.
Zajímavé, nicméně jinak tam nahoře nic moc nebylo. Prohlásil jsem teda, že bych rád viděl Muroťáckej maják, protože jsem si představoval, že od něj bude docela dobrej rozhled. Iku nás musela opustit, protože frčela do práce, takže jsem zůstal sám s babčou, která neuměla anglicky (klasicky). Byla to docela sranda, protože byla ukecaná, ale mluvila hrozně rychle, a tak jsem pochytil tak každý čtvrtý slovo. Jeli jsme spolu na maják, a cestou se stavili na vyhlídce před majákem, odkud byly krásně vidět obě strany pobřeží, jelikož Muroto je na cípu tohohle ostrova (pro nechápavé přikládám ilustraci).
 |
| červená tečka je vyhlídka, a taky jsou tam nějaký hory a tak... |
 |
| na parkovišti byla miliarda koček |
 |
| levá strana |
 |
| Pravá strana |
Každýho nadšence geografie jistě hnedka trkne, že pravá strana je o dost příkřejší než levá, je to proto, že z týhle strany se podsouvá tektonická deska a zvedá ty pohoří.
Pak už jsme dofrčeli k majáku, a cestou k němu stál i takovej chrám, kam jsme se zašli podívat. Za 100 yenů jsem si tam koupil přáníčko, na kterym bylo napsáno, že budu hrozně šťastnej. Jinak jsem tam pořídil taky nějaký fotky a Yamakawa-san mi tam vyprávěla, že u chrámu se člověk pokloní, pak tleskne aby upoutal pozornost toho bůžka kterej tam bydlí, a pak si potichu něco přeje. Ptal jsem se na význam těch přáníček, který tady uvazujou na stromy, ale to jsem bohužel z jejího výkladu moc nepochopil. Každej chytrej člověk použije gůgl, já jsem moc línej.
 |
| Yamakawa-san vlevo dole. |
 |
| Murotskej maják |
 |
| Muroto cestou dolů |
Mno, pak jsme se stavili na oběd na kari. Přišlo mi jako slušnost to za babču zatáhnout, když mě tam celej den vozí. Sice se tvářila jako, že ne, a snažila se mi vecpat peníze do ruky, ale řekl jsem: NE! Tak mi pak koupila aspoň zmrzku (bylo asi 12°). Po obědě jsme potkali jednu pani co dělá po Murotu průvodkyni, a ta uměla anglicky a vzala nás do "old town". Zajímavý, starý baráčky a tak. Říkala, že v některejch lidi normálně bydlej, ale je to zařízený tak, že když se tam někdo přijede podívat, tak by ho měli pustit dovnitř, a když chtěj na tom baráku něco opravit, tak to musej udělat v tradičnim Japonskym stylu.
 |
| Tohle je napůl ukázka společenskýho postavení, a napůl ochrana tý stěny proti tajfunu (rychlejc to odvádí vodu) |
 |
| Zeď z půlenejch kamenů, který nosili z pláže a lámali vejpůl aby si zdvojnásobili materiál. |
 |
| Stará hasičárna |
Tohle je docela zajímavý. Můžete vidět, že zem se zvedá, ale střechy zůstavaj pořád ve stejný rovině. Je to proto, že když přijde tajfun, tak po těch střechách jakoby "sklouzne" dál, místo aby narážel do vyšších a vyšších stěn baráků.
Tohle je svatostánek bohyně plodnosti. Maj tady prej festival kde se ženský, který chtěj dítě, perou o malý děťátko vyřezaný ze dřeva. Ta, která vyhraje, bude pak těhotná. Jo a prej to fakt funguje..........fakt.
 |
| moje zmrzka ve 12° |
Nakonec jsme dofrčeli na pláž, kde jsou zkamenělý písečný vlny, který na povrch vytlačilo zemětřesení. Pěkná podívaná, sem tam nějaká zkamenělá mořská potvora. Pak už mě Yamakawa-san (která mi pořád říkala, že je teď moje babička z Japonska) hodila zase na zastávku busu, a já frčel do Ikumi. S největší pravděpodobností se do Murota podívam ještě jednou devátýho, protože bude gůdbáj párty (a prej budu muset chlastat až do rána - yaay).
Jinak se mi tu čas nachýlil, a dny pořád letěj jako blázen. Docela se ale těšim do Osaky, a domů vlastně tak napůl taky. Asi ještě napíšu pár řádků o těch čtyřech dnech v Osace, ale jinak nic moc nečekejte. Otázky typu jakýpak to bylo, když jsem navštívil ta místa si můžete schovat až se uvidíme. Stejně vám řeknu jenom: "Hm, docela dobrý, daleko".
