Jak jsme jeli na výlet
No, předminulej víkend jsme se rozhodli navštívit Matsumoto v prefektuře Nagano, pozdravit rodinu a projít se v horách. Do Nagana jsem řídil, a bylo to překvapivě v pohodě. Ono na tý dálnici je vám docela fuk, jestli se jezdí vlevo nebo vpravo. Jsou tu ale docela úzký pruhy, takže místama trochu nepříjemný. Na druhý straně je každejch 20 minut nějaký odpočívadlo, kde se dá dát kafe, odskočit a tak. Zas a znovu jsem ale byl překvapenej tím, jak je Japonsko velký. Myslím, že můj malej, na Česko zvyklej mozeček není schopnej zpracovat to, že ostrov může bejt taky velký místo, a že z jednoho konce na druhej to může bejt dál než z Prahy do Brna.
Vlastně nevím, proč mě to tak překvapuje, ale píšu o tom, protože třeba nebudu sám, kdo se nad tím podiví.
 |
| Tohle jsme jeli 4 hodiny |
 |
| Tohle je celý Japonsko |
Vyjížděli jsme v pátek po práci, přijeli v pátek v noci, přespali u ségry a druhej den se šli podívat na místní hrad, ze kterýho byl hezkej výhled do hor, který v Naganu jsou. Nejeli jsme se podívat přímo do Nagana, takže ten (pro čechy) slavnej stadion jsme neviděli. Myslim ale, že naše hokejový triumfy tady mají všichni docela na párku. Docela se do Nagana ale chci podívat v zimě, podle mě to bude ještě o chlup hezčí. Tak třeba zařídíme nějakou lyžovačku. I když po předchozí zkušenosti z červený sjezdovky v Herlíkovicích nevim, jestli se Iku bude úplně chtít.
 |
| Cesta do hor |
Po prohlídce hradu a rodinným obědě jsme se vydali do ryoukanu, což je hotel v japonským stylu. Měli tam i docela hezkej onsen (lázeň). Z tý fotky pochopitelně nemám, a z toho hotelu vlastně jenom jednu, protože mě tam navlíkli do kimona, a to nemělo kapsy, takže jsem s sebou mobil moc netahal.
Měli jsme Japonskou večeři a snídani - Já z toho uprímně nadšenej nejsem. Jako, nikoho nechci urazit, takže všechno poctivě spapkám. Ani to neni tak, že by mi nechutnalo. Ale je to prostě milion malejch chodů, a do toho miso polívka a rejže - všechno dost slaný. Japonská kuchyně je na mě obecně dost slaná.
Možná jsem staromódní, zpátečnickej a nebo jinak vychovanej, ale prostě preferuju míchaný vajíčka se šunkou nebo starej dobrej jogurt, kafe a třeba banán.
Líbí se mi tady ale důraz na používání lokálních surovin - tohle je tady fakt vymakaný. V každý prefektuře najdete nějakej tradiční recept připravenej z místních surovin na "jejich způsob". Většinou je každá prefektura něčím proslavená - někde jsou to soba nudle, jinde kvalita rýže, jinde nejlepší udon, jinde jedí... ehm, třeba velryby.
Ne, nebudu se tam zabrušovat. Zkoušet to ale nebudu.
K tý slanosti. Má to původ v tom, že před vynálezem ledniček se tu solí hodně konzervovalo. (Ostatně asi stejně jako všude). Takže hodně slaný jídlo je tu na denním pořádku. Další důvod je to, že v létě je tu fakt velký horko a vlhko. Všichni se tu teda dost potí, a tu sůl musí někde doplňovat. Existujou tu v konbini i slaný bonbóny (fujky), třeba pro dělníky na stavbách atd. který pomáhaj proti dehydrataci.
Kamikouchi
Další den přišla na řadu hlavní atrakce - Kamikouchi. Hezká turistická vyhlídková trasa v horách, kterým se přezdívá "Japonské Alpy". Bylo to moc hezký. mělo pršet, ale nakonec jsme měli štěstí a slejvák začal až na konci, takže jsme zmokli jenom tak 20 minut před cestou zpátky do Tokia. Ty nejvyšší vrcholky mají kolem 3000m.n.m. a ta stezka vedla v cca. 1500. Ještě se chystáme na nějakou horu vyšplhat než skončí léto, takže třeba nějakej další víkend. Hor je tady naštěstí opravdu dostatek.
Cestou zpátky do Tokia se udělala zácpa, takže se nám to o hoďku protáhlo, a navíc ten řidič autobusu byl posedlej zastavováním snad na každým odpočívadle, takže jsme jeli asi pět a půl hodiny. Stejně mě ale docela mile překvapuje systém dálnic. Čekal bych, že v takovým mraveništi, kde žije taková hromada lidí, bude zácpa furt - mají to ale docela dobře vyřešený a skoro se nestojí.
Teamlab Borderless
Hned další den jsme měli koupený lístky na jednu digitální výstavu kterou jsem tady chtěl navštívit, takže jsme z hezkejch hor přesedlali trošku na jinej šálek kávy. Tady budou obrázky o hodně záživnější než moje popisy, ale bylo to moc hezký, v podstatě to byla velká hala protkaná cestičkama do různejch místností, zákoutí a chodbiček ve kterejch bylo strašně jednoduchý se ztratit. Všude byly ale LED panely na kterejch se pohybovaly ty... "výtvory...?", a skrz ty chodby se přesouvaly z místnosti do místnosti, a v každý třeba dělaly trochu něco jinýho. Tohle ještě mnohem víc přispívalo k tomu pocitu totálního ztracení, protože když jste třeba do stejný místnosti přišli o 10 minut později, tak se tam už odehrávalo něco úplně jinýho (když jsme si po asi třech hodinách řekli, že máme dost, tak jsme další půl hodinu hledali východ). Akorát mě mrzelo že jsme šli v místní svátek, takže pak bylo docela narváno.
Pravidelné rubriky
Haiku
Jedem na výlet
Hory, Hrady, Výstavy
Stále udiven
Engrish
 |
| You might have heard of fish sticks, but have you ever heard of... |
Docházej mi zásoby kvalitních anglickejch textů. Vydám se někam na lov.