Mýty a nemýty o Japonsku

Změna formátu

Čau bramboráci,

Rozhodl jsem se trochu změnit formát toho jak sem píšu. To, co tady dělám, chystám se dělat a tak bude spíš jen jako odstavec na konec. Místo toho bych si rád vybral na každej článek nějaký téma, který mi přijde zajímavý a chtěl bych ho prozkoumat trochu do hloubky. Dneska to bude téma různejch mýtů a stereotypů, který podle mě kolujou v západním světě o Japonsku. Tak se na to pojďme podívat. Řeknem si, co je třeba pravda, a co jsou spíš výmysly clickbait článků různejch pochybnejch západních médií.

Mýtus 1 - Japonsko je divný/výstřední

Tímhle je západní internet úplně nacpanej. Novinový titulky typu "15 divných věcí co najdete jenom v Japonsku" a "5 divných Japonských festivalů" jsou úplně normální. Pokud se něco dostane do mainstreamovejch médií v čechách, většinou je to buď v sekci "kuriozity" nebo "přírodní katastrofy".

Na Youtube stačí vyhledat "Weird Japan" a vyskočí na vás milion podobnejch thumbnailů

Já samozřejmě nepopírám, že se v Japonsku nenajdou věci který jsou pro bílou opici ze západu kuriózní a zajímavý, ale tyhle trendy videa a články se většinou snaží tvářit, jako že je to tady takový úplně všude a úplně běžný. Jakože ráno si skočíte do sámošky koupit hranatej meloun, stavíte se v maid café, odpoledne pro zábavu na festival pindíků a večer na večeři do restaurace s godzillou, předtim než ulehnete v hotelu kterej obsluhujou místo lidí roboti.

A jako jo, všechny tyhle věci tady existujou, ale většina z nich jsou prostě turistický atrakce nebo malý výstřednosti, který se ale díky tomu narativu že "Japonsko je hrozně divný" fakt snadno šířej. Pokud se teda chystáte do Japonska s tím, že tady všechno bude vypadat jako v Shinjuku nebo Akihabaře, všichni se převlíkají do kostýmů podle animovanejch postaviček a v každý kavárně na vás vyskočí buď kočka nebo robot, tak budete dost možná zklamaný - valná většina Japonska je totiž docela normální.

Jo a k tomu pindíkatýmu festivalu - trochu perspektivy. My máme zase svátek, kdy zajíček nosí vajíčka a plácáme holky po zadku bičem upleteným z vrby abysme je "omladili"? Schválně o tom zkusim někomu tady povědět a uvidim, jakou bude mít reakci.

Mýtné 2 - Japonsko je hrozně technologická Cyberpunk země z budoucnosti, vole

Ehm, ne. Prostě ne. A bylo to možná jedno z mejch největších prozření tady, protože jsem sám asi žil v představě že Japonsko je asi tak 5 let od zavedení lítajících aut jako běžný součásti dopravy. Myslím, že při mojí minulý návštěvě jsem neměl dost času si tohle úplně uvědomit, taky hlavně proto, že valnou většinu tý doby jsem strávil na venkově.

Nemyslím si, že jsem byl tímhle úplně zklamanej. To rozhodně ne, občas mě pořád překvapí jak je něco do detailu promyšlený a chytře nadesignovaný (shoutout vyhřejvanejm prkýnkům). Rozhodně mě ale překvapilo jak... "normální" všechno vlastně je.

Tenhle mýtus má ale základy v pravdě - ona to tak dřív totiž tak trochu země z budoucnosti byla. V období poválečnýho ekonomickýho růstu si myslím, že návštěva Japonska mohla vypadat trochu jako výlet do jinýho světa. Třeba v roce 1964 se tady rozjel první Shinkansen, teda v době kdy v anglii ještě pěknejch pár let byla parní lokomotiva naprosto normální záležitost.

Prvni Shinkansen

Moderní Shinkansen

Mám ale pocit, že Japonsko přestalo inovovat. trochu se v některejch věcech zaseklo v osmdesátkách a teď je to takovej podivnej mix věcí u kterejch si řeknete: 

"Wow, 8k vysílání televize tady začalo v roce 2018!"

"Wow, 4G mobilni internet tady spustili v době kdy v evropě bylo naprosto běžný 2g"

A věcí u kterejch si řeknete:

"Wow, tady se pořád používá fax a pagery!"

"Wow, Japonskej ministr pro informační technologie vyhlásil válku disketám! V roce 2022!"

Na vině je souhra faktorů. Mezi ty hlavní patří Japonská ekonomická stagnace, která tady kraluje od počátku devadesátejch let, a velmi silný soustředění na domácí trh místo expanze. To dovolilo ostaním zemím a společnostem Japonsko dohnat, a mnoha případech i předehnat co se týče technologickejch inovací.

Meet us 3 - Japonský jídlo je hrozně zdravý

Představte si 3 japonský jídla.

Představili jste si rýži, sushi/sashimi/ryby a ramen? Tak gratuluju. To jsou samozřejmě tři japonský jídla. Co jste si možná ale nepředstavili jsou věci jako:

Karaage - Smažený kuře

Yakitori - Grilovaný kuřecí špízy

Udon - Pšeničný nudle v silným vývaru

Tempura - Hluboce smažený cokoliv

Yakiniku - Grilovaný hovězí, který si sami připravujete

Okonomiyaki - Smažená jakoby zelná placka zalitá hromadou majolky

Takoyaki - Smažený chobotnicový kuličky

Gyudon - Hovězí s obří porcí rýže

Japonský Kari - Kari no, s rejží

Jedna z představ, která o Japonsku panuje je, že tu všichni jedí sushi každej den. To rozhodně pravda není - sushi jsem za ty dva měsíce měl jednou, a myslím, že to není úplně mimo normál. Všimněte si ale, kolikrát se na tom seznamu nahoře objevuje slovo "Smažený". To je docela normál, kterej se tu objevuje úplně běžně pokud se jdete najíst někam ven.

V Japonsku se dost vaří doma, a to je o dost zdravější než když si jdete sednout někam do restaurace, a taky je úplně normální si připravit obento na druhej den do práce, takže se moc nechodí do restaurací přes oběd. Pokud ale jdete někam ven, nebo si chcete koupit jenom něco k zakousnití, tak se připravte na pořádnou porci smaženýho, ultraprocesovanýho jídla.

Karaage

Yakitori

Tempura

Okonomiyaki

"Ale proč jsou teda Japonci hubený a zdravý?"

To vám povim teďka, když jsem vám těma fotkama rozjel chuťový buňky - protože je tady součástí každodenního života dost pohybu. Chůze k nádraží/z nádraží je taková každodenní procházka, lidi tu hodně jezdí na kole....

Taky je tu dost silnej společenskej tlak na to udržovat se v kondici, i když chození do posilky tady není moc populární. V japonsku totiž existuje tzv. Metabo Zákon, kdy společnosti musí pro svoje zaměstnance poskytovat roční zdravotní prohlídku. Pokud se ukáže, že máte nadváhu, může vaše firma dostat pokutu. Společenskej tlak na to být v kondici je tady teda docela silnej.

Mentos 4 - V japonsku všichni hrozně pracujou

Tohle bude možná trochu kontroverzní téma, ale je to něco co je v Evropě hodně rozšířený, tak jsem si říkal, že to uvedu na pravou míru. V západním světě podle mě převládá taková obecná představa, že se v Japonsku pracuje v hrozným tempu od šesti ráno do desíti večer, bez přestávek a to včetně sobot, a za absence jakýkoliv dovolený. Nechci se předbíhat, článek o pracovní kultuře, kde se tím budu zabývat víc do detailu rozhodně přijde, ale chtěl jsem se zmínit o tom, že mi to nepřijde jako úplně pravdivá věc.

*Very Disclaimer*

Nejsem zaměstnanej v Japonsku. Moje jediná pracovní zkušenost tady byla dobrovolnickej pobyt na rajčatový farmě, takže je možný, že si teď budu hromadu věcí tahat z paty nebo třeba napíšu něco, co úplně neladí s vaší zkušeností. V tom případě se klidně podělte o váš názor, možná pošlu i klíčenku.

Zpátky k tématu. Určitě tu vládne hodně specifická a rozdílná pracovní kultura než na západě. Zatím mi ale nepřišlo, že by většina lidí dřela nějaký neúnosný hodiny. Myslím, že hodně záleží na tom koho máte za šéfa, a KDE pracujete. Myslím, že tady místa, kde vás budou chtít sedřít z kůže určitě existujou, ale zatím mi nepřišlo, že by to byl úplnej standard.

Občas mi to připadá, jako že někdo jde do práce, sedí tam, kouká do stropu, nic moc nedělá a všichni ho chválej vlastně jenom proto, že tam tráví nejvíc času, což se cení víc než jestli podává nějaký výsledky. Hodně lidí tady třeba přes den vídám jak sedí venku v autě, kde maj puštěnou klímu (VeRY EcOlOGi btw), a koukaj na film na mobilu. Iku mi říká, že se jakoby flákaj v práci, a musím jí to věřit. Velký rozdíly asi budou pro blue collar a white collar práce, ale to si všechno schovám pro článek, kde se do tý pracovní kultury ponoříme víc.

Bonus máta 5 - Japonci maj delší střeva

Hele, tohle mi přišlo hrozně vtipný. Je to jenom takovej bonus, protože to není Fíkus rozšířenej v Evropě o Japonsku, ale spíš Mákus rozšířenej tady v Japonsku o západním světě.

Obecně si myslím, že Japonci mají trochu posedlost tím, že jsou nějak fyziologicky "Jiný" než ostatní lidi. Několikrát se mi stalo že jsem něco prohlásil a odpověď byla něco ve stylu "Jo, to je tím, že máte velkej nos", nebo něco podobnýho. Dokonce když byly vakcíny na COVID už celosvětově schválený a otestovaný, tak Japonsko vyžadovalo další kolo domácího testování před jejich nasazením. Ono to zní trochu jako takovej low-key rasismus, ale já si nemyslim, že by to vycházelo z nějakýho pocitu nadřazenosti. Hodně věcí tady se "vysvětluje" tím, že je Japonsko hodně izolovanej ostrov kterej se světu otevřel hodně pozdě. Je to fakt asi nejčastější vysvětlení na moje otázky. Proto si myslím, že tenhle pocit jinakosti pramení spíš z tohohle přesvědčení.

Rozhodně nejvíc rozšířenej a podle mě docela veselej Lýkus tady jsem ale slyšel už během prvního pobytu, kdy mi farmář Tomoya jednou během večeře prohlásil, že "Japonci maj o 20% delší střeva než všichni ostatní". Na můj nechápavej pohled to vysvětlil tím, že Japonci jedí hodně zeleniny a míň masa, a dřív jedli rejži se slupkou, takže se jejich střeva musely přizpůsobit.

No, vysvětloval to tak přesvědčivě a důrazně, že jsem si nakonec řekl že asi není důvod, proč by to tak nemohlo bejt, a vlastně jsem to prostě tak nějak přijal. Dokonce jsem to potom sám podle mě v Čechách někomu tvrdil jako takovou pravdivou zajímavost.

Když jsem ale přijel do Japonska tentokrát, slyšel jsem to znovu, a to rovnou několikrát. Začalo mi to teda trochu vrtat hlavou a rozhodl jsem se to prohnat internetem. Výsledek? Jasně, že to není pravda. Z nějakýho důvodu se tohle tady rozšířilo po válce, a dneska si myslím si, že tři z pěti Japonců vám tohle budou vehementně tvrdit, a je úplně jedno, že sami Japonci prokázali, že to není pravda. (Na konci je anglický shrnutí). Na druhou stranu tady tenhle světonázor nikdo moc nerozporuje.

Poučení? Nevěřte všemu co slyšíte a ověřujte si informace, děti. Šťastný trávení.

Pravidelné rubriky

Copak děláš ty?

Byli jsme na výletě v Yamanashi, což je prefektura kde je hora Fuji. Je to docela blízko Tokia, asi hodinku vlakem, takže jsme přejeli vlakem, půjčili si auto a dva dny jezdili po okolí. Supr bylo, že se na Japonsko zrovna hnal tajfun. Na ten jsem se připravil:

Na Fuji jsme pak měli krásnej výhled:

Naštěstí se pak vyčasilo, takže jsme si ten výhled užili:

Ehm, ne, to je jenom fotka fotky v muzeu o Fuji. Neviděli jsme ani hovno. Nepsal jsem trochu vejš že nemáte věřit všemu co vidíte?

Příští týden se chystáme na Okinawu, takže se konečně podívám na oceán a vykoupu v oceánu a tak. Dále prosím pohleďte na netříděnou změť fotek a různých zážitků:

Haiku

Mýty, Záhady

Věřit všemu co slyšíš

Není moc chytrý

Engrish

P.S.

Je vás normálně víc než 500 měsícně, co sem chodí číst tyhle žblepty. Moje prognózy se pohybovaly někde okolo padesáti, takže mám fakt hroznou radost. Dík! Zvlášť tenhle článek dal docela dost práce, tak doufám, že vás to pořád baví, a že se z toho stává trochu elaborovanější blog. 

Když mě pošleš kámošovi, budu rádo.