Holahou. To si takhle jednou vzpomeneš, že máš vlastně blog, a že to podle posledního článku vypadá, že už tu dva roky jenom trpíš. Pojďme to napravit článkem o věcech, který jsou v Japonsku naopak úplně eňo ňůňo super a krásný nejlepší. Pak to zase dva roky bude vypadat, že si to tu jenom užívám. Než si zase vzpomenu, že mám vlastně blog.
Než začnem tak bych vám chtěl sdělit, že jsem jeden z předchozích článků zpracoval taky ve videopodobě na Jůtůb, tak se můžete podívat a nechat mi tam nějakej fídbek. Pracuju na dalším videu, ale podle posledních projekcí mýho tempa bude hotový v roce 2056, a do tý doby nás globální oteplování všechny upeče ve vlastní šťávě (Tenhle rok je vedro v Japonsku opravdu neúprosný, ale víc se třeba dozvíte v tom dalším videu. Přeju příjemnejch 21 let čekání).
No a teď už těch 5 věcí co mi na Japonsku přijde fakt skvělejch.
1. Jídlo
Sushi je supr, ale Japonsko rozhodně není jenom o syrovejch rybách. V oblasti konzumace živin je tu téměř nepřeberný množství věcí který se dají vyzkoušet a ochutnat. Nudle na tisíce způsobů, Moje oblíbený yakiniku, gyuudon, oden, unagi, okonomiyaki... Japonská kuchyně je prostě rozmanitá, a vůbec není divu že to je jeden z důvodů, proč sem lidi jezděj.
Dobrý taky je, že se toho nepřejíte, protože hodně upravujou recepty podle sezóny a geografického umístění. Ten ramen shop na rohu vám teda nabídne něco jinýho podle toho kdy se tam stavíte, a máte teda důvod se vracet (To se samozřejmě děje i u nás, ale díky tomuhle článku teď víte, že se to děje i v Japonsku). Okonomiyaki v Tokiu se dělá na docela jiný způsoby než v Hirošimě takže vás čekají docela rozmanitý zážitky i v rámci jednoho druhu jídla. Pokud sem teda jedete na pár tejdnů, nemáte absolutně šanci všechny tyhle dobroty ochutnat a budete se jenom cpát a cpát.
Bohužel si to jídlo teda v restauraci nemůžete nechat moc upravit. Pokud jste alergický na rajče a padl vám do oka pokrm ve kterým se rajče ve stopovém množství objevuje, není úplně běžný, že by vám ho z toho jídla na požádání vyjmuli nebo ho tam nepřidali.
No a taky s největší pravděpodobností nebudete odvařený z jídel, který jsou západní a v Japonsku je připravujou. Už se nám povedlo najít pár dobrejch pizz, ale já třeba stále ještě neobjevil obstojnej hamburger. Cokoliv co má co do činění se sýrem, salámem, párkem nebo šunkou je v Japonsku v průměru... řekněme horší než v našich končinách.
Celej já, dělám článek o věcech co mám rád, ale stejně najdu nějaký negativum. Asi poznáte jestli jsem přesvědčením optimista nebo pesimista. Zkusím se omezit jenom na sluníčkování.
Jo a kdybyste chtěli sledovat, co tak normálně papáme doma, tak moje žena která skvěle vaří si vede malej instagramovej deníček.
 |
| Česká restaurace v Tokiu |
 |
| Okonomiyaki |
 |
| Japonská šunka prostě vypadá fejk už od pohledu |
2. Věci tu prostě fungujou
Já vim, že jsme tu měli článek o tom jaká je lež, že je Japonsko technologická země budoucnosti. Nicméně ty věci co tu jsou a jsou zaběhlý, tak prostě fungujou a fungujou skvěle. Vlak má napsanej příjezd v 10:30 a světe div se, on fakt přijede v 10:30 a ne v 11:15 s tim, že v Lednu nasněžilo a nikdo to nečekal.
Chcete poslat někomu balík dobrot na druhej konec Japonska? Dnes podáte, zítra dodáme tady není pouze slogan, ale ono se to fakt stane (doteď si pamatuju, jak mi jednou Česká pošta doručila balík do špatný vesnice na druhým konci republiky a chtěla ať si ho přijedu vyzvednout).
Lidi si tu prostě cení práce a snaží se jí dělat co nejlíp. I pošťák Ondra prostě během doručení balíku zazvoní a s úsměvem předá. Ne že vám hodí do schránky lístek a vy cajdáte na poštu.
Tvl já už si zase stěžuju. Jdeme radši dál.
3. Kam přijedete, něco objevíte
Já se furt snažim jakoby promovat lidem co sem chtějí přijet, aby vyzkoušeli cestovat trochu off the beaten path. Prostě si kromě těch standardních turistickejch cílů jako Kyoto, Nara, Osaka, Tokyo dát výlet někam, kam noha turisty málokdy vkročí. Má to jednoduchej důvod - pro mě to je vždycky mnohem lepší zážitek. V každý zapadlý vesničce najdete nádhernej chrám, suprovej onsen nebo aspoň muzeum kde Ultraman bojuje s Godzillou (Nekecám, to je tady u nás).
Zkuste zabodnout špendlík do mapy a dát si denní výlet někam kde na turisty nejsou tolik zvyklí, a můžu vám téměř garantovat, že to bude lepší zážitek než se tlačit davem lidí úzkou uličkou v Kyotu abyste viděli Kyomizudera (Který teda teda stojí za to, ale chápem se, ne?)
Všechny fotky níže jsou z relativně neturistických míst. Posuďte sami.
Jojo, na staříky v onsenech už jsem si taky postěžoval minule. To ale vůbec nemění nic na tom, že onseny jako takový jsou geniální vynález. Na každým rohu, v každý zapadlý vesničce najdete Onsen nebo aspoň Sento (V Onsenu je to opravdu minerální voda co vyvěrá ze země, zatímco Sento je ohřívaná normální kohoutkovka, a je to spíš menší bath house primárně na umytí).
My už jsme si navykli během toho co někam cestujem zastavit se cestou domů v Onsenu a trochu se spláchnout. Všude to funguje trochu jinak, jsou lepší a horší místa, ale ponořit se za stopade na chvíli do lázně a zarelaxovat si je prostě super. Většinou je k dispozici i sauna, takže relaxace je opravdu kompletní.
Já na tom ale miluju to objevování... Člověk nikdy neví jak to tam bude vypadat, jaký bazénky budou k dispozici a tak. Geniální obzvlášť na horách po celým dni lyžování, nebo v nějakým onsen městečku, kde můžete vyzkoušet onsenů hned několik a ubytovat se třeba v Ryokanu s privátním onsenem kterej budete mít jenom pro sebe.
Jen bacha na ty tetování no, to se tady furt ještě na mnoha místech nesluší.
 |
Privátní vana na balkóně je nice
|
5. Hory
Teď co jsme se přestěhovali ven z Tokia, tak mám téměř neomezenej přístup do Japonských hor. Jakože sednu do auta a za 15-20 minut jsem na parkovišti a můžu jít někam šplhat. Řeknu vám, že to je super. Hlavně je super to, že tu existuje skvělá appka na lození po horách s vyznačenejma trasama a ukládáním hor který člověk zdolal (YamaP). Je tu taky dobře udělaná infrastruktura, parkoviště, veřejný záchody, horský chaty...A hlavně vás nahoře téměř vždycky čeká parádní výhled. Dokonce i z Tokia se dá někam do hor dostat vlakem za hodinku. Jen to značení máme asi o něco lepší my.
Pokud jste teda spíš aktivního ražení a už vás ta betonová džungle začne svírat tak rozhodně, ale fakt rozhodně doporučuju vypadnout se provětrat někam do hor. Je to úplně celá další stránka Japonska kterou člověk cestováním po městech uvidí možná tak z dálky z vlaku, ale kterou podle mě stojí za to objevit. V nižších polohách se tu tahle aktivita dá taky provozovat celoročně, protože do cca 1800m se většinou v zimě neudrží sníh, nebo je to jenom takovej poprašek. (Aspoň tady u nás v Yamanashi byla teda zima fakt mírná - první fotka z vrcholu hory ke konci Listopadu).
Taky mě baví, že tu během šplhání na nějakou klidně zapadlou horu kam nikdo moc nechodí většinou někoho potkáte. Představte si moje překvapení, když jsem vylezl na horu která není ani v Japonskejch top 100 (Což je Japonskej seznam 100 hor který mají nejhezčí výhledy a nejlepší cesty, a na který chodí nejvíc lidí), a to vám povím že to nebyl lehkej climb. Místama řetězy, Občas zabíralo fakt celý tělo při lezení po kamenech. A nahoře potkám pět usměvavejch babiček kterejm určitě táhlo na 80, a prosily mě jestli bych je nevyfotil.
Je tu podle mě mnohem víc lidí který i v pokročilým věku zůstávaj dost aktivní, není vůbec nic divnýho potkat při šplhání do hor staříky, nebo staříky co běhaj vedle cest a tak. To je asi bonusovej bod co se mi na Japonsku dost líbí. Doufám, že budu jednou taky takhle aktivní stařík.
Engrish:
Suprové věci
I když je má rád
Stejně pyčuje
Čaupa.
