Řeč bude o Akihabaře, Tokijským ráji anime a otaku kultury, moe, doujinshi a o tom jak se Akihabara vyvinula v místo kterým je dneska. Počtete si trochu i o tom, kdo jsou "hikikomori" a proč je to pro Japonsko větší a větší problém.
"Vole, co je sakra otaku, moe a doujinshi?" Slyším čtenáře nad 30 let mumlat si pod vousy, kterýma si zakrývají prohlubující se vrásky.
Dobrá tedy, nejdřív si vysvětlíme několik pojmů, abyste se neztratili v džungli japonskejch názvů a slov který úplně nemají v češtině odpovídající překlad, protože dneska to na ně bude docela bohatý.
Slovníček
Manga/Anime:
To snad nemusím vysvětlovat ani staříkům, ne? Manga je jméno pro japonský komixy, Anime je označení pro animovanou tvorbu pocházející z Japonska. Jako vysvětlivku bych tady rád zmínil, že zatímco v Evropě/Americe se na komixy a animovanou tvorbu pohlíží z velký části pořád jako na něco "pro děti", v Japonsku je manga a anime naprosto běžnou součástí každodenní kultury, a rozhodně ne jenom pro děti. V restauracích běžně najdete knihovničku, kde si můžete během čekání na jídlo půjčit mangu a číst si (pokud se vaše Japonština stále nepohybuje na úrovni základní školy, žejo), ve vlaku běžně uvidíte lidi s manga komixem v ruce, nebo sledující nejnovější díly jejich oblíbenýho anime na mobilu.
Cosplay:
Cosplay je koníček, kdy se lidi převlíkají za postavy z jejich oblíbený mangy/anime/komixů/her. Cílem je vypadat postavě co nejpodobněji a lidi si většinou ty kostýmy sami šijou/vyrábějí.
Otaku:
V angličtině podle mě existujou tři slova, který mají k "Otaku" relativně blízko, a to "Weeb" a "Nerd/Geek", kdy obojí ale znamená trochu něco jinýho.
Weeb - Člověk ne z japonska posedlej japonskou kulturou, anime a mangou. Tenhle výraz je vyloženě anglickej a většina japonců ho ani nezná, protože poblázněný zápaďáci posedlí jejich kulturou tady upřímně nikoho moc nezajímaj.
Nerd/Geek - Tady už se dostáváme ke slovu, který by se do češtiny dalo volně přeložit jako "Šprt". V angličtině ale v poslední době slovo "Nerd" neoznačuje studenta vlezdoprdelku, ale všeobecně konzumenta popkultury, fanouška komixů, her...
Otaku je teda něco mezi. V japonsku se to slovo nepoužívá jen pro někoho kdo miluje anime, jak si spousta lidí na západě myslí, ale spíš pro někoho, kdo má prostě nějakou posedlost. Ta může bejt ať už v popkultuře, nebo ve vlacích, miniaturách, sbírání figurek, pokémoních kartiček (Zdravím Kubu Hojku), cosplay... A věřte mi, že v japonsku mít posedlost, znamená opravdu posedlost. Nemyslim si ale, že tady to slovo nese tak negativní konotaci jako když u nás o někom řeknete, že je weeb.
Maid Café
Úplně normální kavárna. Kromě toho, že obsluha je oblečená ve stylu francouzské uklízečky, kočičky... Primárně tyhle kavárny najdete v okolí rušnejch míst, a nejvíc jsem jich zatím viděl právě v Akihabaře. Tenhle trend teďka dost umírá. Čtěte dál, a dozvíte se proč, hihi.
Moe:
Tady už se dostáváme k tý (pro nás) hůř pochopitelný části týhle kultury. Moe je označení pro postavu z fiktivního světa, ke který někdo cítí... "přitažlivost". Většinou si ten člověk teda takovou postavičku idealizuje a chová k ní takovou malou soukromou náklonnost. Dá se to teda považovat za jakousi jednostrannou pseudo-romanci (ne nutně sexuální).
Tenhle trend v Japonsku existuje od devadesátejch let, a je poháněnej hlavně tím, jak dobře "Moe" postavy prodávají merchandise. Pokud jste fanouškem anime, určitě jste se s nějakou moe postavou setkali.
Hentai:
A tady už je to sexuální - Hentai jako samostatný slovo znamená "zvrhlý, zvrácený, perverzní...". Jistě si teda dokážete domyslet, co je Hentai Manga/Anime.
Doujinshi:
Manga publikovaná na vlastní náklady, hodně často jako fan-fiction nějakýho existujícího produktu, a hodně často v žánru popsaném výše.
To je asi ze slovníčku všechno. Můžete se sem vracet, když narazíte na něco, čemu nerozumíte. Hikikomori popíšu jako samostatnou kapitolu.
Historie Akihabary
? - 1890 - požár
V letech dávných sloužila Akihabara jako brána do města Edo (Předtím, než se přejmenovalo na Tokio). Byl tu průchod mezi městem a severovýchodním Japonskem (Je to vtipný, když se podíváte na to, kde je Akihabara v Tokiu teď).
Díky týhle lokalitě to byla čtvrť obchodníků, řemeslníků, a sem tam nějakýho samuraje z nižší společenský třídy. V tý době v Edu docela často řádily požáry, a byl to relativně rozsáhlej problém. Jeden požár tady zaúřadoval v roce 1869 a místní se následně rozhodli postavit tu chrám. Ten chrám věnovali bohovi Akiba, který umí ovládat oheň. Ze čtvrti se tak postupně stala "Akihabara".
1890 - 1940 - Melouni
Po otevření vlakový stanice a zároveň díky blízkosti čtvrti k řece Kanda, která vede přímo do tokijský zátoky se v Akihabaře otevřelo tržiště s ovocem a zeleninou, v tý době byste tady žádný otaku asi ještě nepotkali, ale už jen ta geografická poloha vypovídá o tom, že Akihabara měla k obchodu vždycky blízko. Obchody se zeleninou už dneska v Akihabaře moc nenajdete, ale všechno o čem budu psát dál se tam pořád najít dá.
1940 - 1960 - Elektrické město
Během války se zájem o zeleninu trochu srovnal, ale zato v Japonsku enormně vzrostl zájem o jeden důležitej vynález, kterým je rádio. Všichni samozřejmě chtěli být informovaní o tom, co se s ohledem na vývoj konfliktu děje, a rádio sloužilo jako spolehlivej a rychlej zdroj informací. V Akihabaře se teda začaly objevovat obchody který prodávaly nejen celý rádia, ale taky nejrůznější součástky na jejich opravu.
Po válce, a během poválečné obnovy se tu prodej elektroniky udržel, jelikož rádio pořád zůstávalo hodně populární formou zábavy, a Akihabaře se začalo přezdívat "Denkigai" neboli "Elektrické město".
1960 - 1975 - Poválečná obnova
Po válce a během poválečné obnovy Akihabara prosperovala tak, jako asi nikdy předtím. K rádiům se přidaly televize, ledničky, rýžovary, mixéry a všechny možný jiný elektronický srandy který si dokážete představit. Japonci, kteří během obnovy byli v situaci kdy měli peníze navíc, jezdili utrácet do Akihabary za vybavení domácnosti, aby svým rodinám zajistili snažší a lepší život.
1976 - 1980 - TK-80
Ještě chvilku předtím, než se ve světě rozmohl fenomén sériově vyráběných osobních počítačů, se v Akihabaře objevil vynález společnosti NEC, pojmenovaný TK-80. Tenhle velmi jednoduchej předchůdce moderních počítačů se dal upravit na použití v mnoha odvětvích, ale NEC původně předpokládalo, že se jich moc neprodá, a cílili hlavně na inženýry novýho oboru informačních technologií. V Akihabaře měli otevřenej malej obchůdek kam lidi mohli přijít a řešit problémy nebo programovat svoje TK-80.
Jaký bylo ale jejich překvapení, když do obchodu začaly proudit davy studentů, účetních, ale i doktorů, kteří všichni chtěli s touhle věcičkou experimentovat.
Okolo obchodu se vytvořila celkem masivní komunita, a v okolí se začaly objevovat další a další obchody s náhradníma dílama, jinýma iteracema tohohle produktu a vůbec všemožnejma náhradníma součástkama pro elektroniku. A to ještě nedorazil software....
 |
| TK-80 |
1980 - 2019 - Otaku time
OK, možná, že tady ten časovej úsek je trochu šílenej. Minimálně když jsem to napsal, říkal jsem si "Tyvole 40 let?"
Ale jako jo, je to tak. Od doby co na počítače dorazil software, začal se samozřejmě koncentrovat v okolí Akihabary, zejména kvůli tomu jak blízko k výpočetní technice město mělo. K tomu se postupem času přidalo anime, a to hlavně takový, který tlačilo primárně merch. Pokémoní kartičky, figurky, plyšáci... Na to se postupně nabalily arkádový herny, již zmíněná moe kultura a s ní související merch, maid café, pornáče, sex shopy... A z Akihabary se tak stalo ultimátní centrum popkultury v Japonsku. Mezi tím vším ale pořád najdete ty starý dobrý obchody s elektronikou, součástkama, vysílačkama, autorádiama a tak podobně. Je to hlučný, přelidněný, barevný a minimálně na jednu procházku dost zajímavý.
2019 - 2022 - Město duchů (?)
V roce 2019 přišel COVID, a s ním i absolutní odliv turistů a cizinců z Japonska. Když říkám absolutní, myslím absolutní. Japonsko se na dva roky úplně zavřelo komukoliv, kdo nesehnal speciální výjimku (vím o tom svý, hihi). To byl určitě jeden z faktorů, kterej přispěl k tomu, že Akihabara je poslední dobou trochu... Vylidněná.
Vidím teď všechny moje oblíbené čtenáře, kteří si pustili na začatku video a teď nevěřícně kroutí hlavou a říkají "Kámo, vždyť se na tý ulici sotva hneš". A jako ano, teď co jsou turisti zpátky, Akihabara se začíná zase probouzet k životu. Nic to ale nemění na tom, že hodně budov kolem kterých procházím je zavřenejch a vyklizenejch. Z Akihabary se totiž hodně obchodů začalo přesouvat do jinejch části Tokia a víc se specializovat.
Jsi fanoušek Gundamu, Evangelionu a podobnejch anime? Jeď do Nakana.
Jsi holka co sleduje holčičí anime a hraje hry? Ikebukuro
A tak dále...
Jednou z dalších příčin je to, že žijeme v době Amazonu a next day delivery. Pokud teda chceš... Cokoliv, mužeš si to objednat a druhej den ti to dorazí hezky domů do schránky. Nemusíš kvůli tomu trávit půl hodiny ve vlaku a další hodinu se prodírat davem. Z toho důvodu taky spousta maid café zavírá. Jednoduše tam nechodí tolik lidí, a jelikož ten trh byl hodně přesycenej, všechny se bohužel neudrží.
Díky tomuhle vlastně vůbec nemusíte vycházet ven, žejo. Práci dneska díky COVIDu můžete dělat z domu, jídlo vám dovezou, oblíbenou mangu taky... No a rázem je z vás
Hikikomori
Jo, nebyl to úplně zvládnutej přechod od jednoho tématu k druhýmu, ale přijde mi, že jsou tyhle dvě věci dost propojený. Souvislost mezi nima teda nikdy nebyla plně prokázaná, ale panuje minimálně podezření že videohry a závislost na internetu tenhle trend podporují.
Hikikomori je označení pro lidi trpící "Akutní sociální izolací". Poprvý bylo tohle chování popsaný právě v Japonsku a je tu i nejlíp vědecky popsaný, ale případy se dneska objevují i jinde. Jde o lidi, kteří si prostě jednoho dne řekli, že už na to nemají, a přestali chodit ven. Nechodí do práce, do školy, bydlí většinou u svejch rodičů, kde žijou v jednom pokoji, a ten neopouštějí. Označení "hikikomori" si potom vysloužíte, pokud splňujete následující charakteristiky.
- Tráví většinu každého dne doma
- Neudržuje žádná přátelství a sociální vztahy
- Nedokáže ve společnosti normálně fungovat
- Trvání minimálně 6 měsíců
- Netrpí schizofrenii, bipolární poruchou
Problém je to primárně proto, že podle různejch odhadů počet těchhle lidí v Japonsku přesahuje jeden milion (říká se, že během COVIDu tohle číslo ještě narostlo). To je cca jedno procento populace, a velká zátěž na systém. Samozřejmě ale existuje hodně programů na pomoc, a s jedním z nich jsme se setkali na Okinavě.
Osobní historka
Na Okinawě jsme pár dní byli ubytovaní na ostrově Ishigaki v hezkým malým hotýlku. Jeden večer si Iku vyrazila na ryby a potkala tři kluky se kterýma se dala do řeči. Ukázalo se, že jsou to právě kluci, kteří dřív žili jako hikikomori. Dvěma z nich bylo kolem osmnácti, ale co mě překvapilo bylo, že poslednímu bylo kolem třinácti. Dali jsme se s nima do řeči, a dozvěděli jsme se, že odjeli právě na Ishigaki jako součást programu pro začlenění se zpátky do společnosti. Jeden z nich si ten program dokonce našel sám, protože chápal, že takhle to nejde dlouhodobě. Dostali se teda k náhradní rodině v Ishigaki a dělali různý brigády, a postupně se učili tak, aby po ukončení programu mohli začít normálně pracovat. Hodně štěstí, kluci.
Kyoto
My jsme se byli podívat v Kyotu, a stihli jsme to dokonce ještě předtím, než se Japonsko otevřelo turistům. Různý jiný věci jsme taky dělali. Tady jsou fotky:
Haiku
Sluníčko svítí
Život za okny běží
Zůstanu doma
Engrish
Díky, zas jindy!