Jak jsem byl v Ikumi

Oukej, jsem tu šestej den, a trochu mě už svrběly prsty, tak píšu o tom, jak to tady probíhá a nejspíš i bude probíhat. Ráno vstáváme v 7, což mi nepřijde nijak hrozivý, v klidu se najíme a v osm mažeme do skleníku. Ve skleníku je vedro jak v sauně (krotim svoje vyjadřování), takže okolo devátý ráno se v tričku cejtim jako ve vaně. Má tam kopec rajčat, který jsem zatim prostříhával, což je takový celodenní cvičení, protože ke každý kytce si musíte dřepnout na bobek, třikrát fiknout, a přesunout se k další. Říkal, že tak za týden budeme sklízet, tak uvidíme, asi to bude to samý, jen místo stříhání budeme trhat. Cejtim teda docela nohy, ale dá se to.

Jinak to probíhá tak, že mi Tomoya většinou dá nějakou práci, a pak odswaguje jinam dělat něco jinýho, takže mam na krku sluchátka (kdybych je měl na uších tak by asi mi zplesnivěly a umřel bych vedrem) a stříhám si. Trochu mě štve, že vždycky když za mnou přijde, tak mi ukáže něco, co jsem někde udělal špatně. Ale nemyslim, že by měl s mojí prací nějakej problém, spíš je to prostě Japonec, a to jsou docela perfekcionisti. Takže se můžu snažit co to jde a stejně je tam vždycky něco, co se dá udělat líp.

Jak to tady vypadá

Ikumi je taková malá surfařská vesnička hned u moře, hned u hor. Prostě taková prodloužená pláž. Čtyřma slovama - je to tu náderný. Dneska bylo docela hezky, takže se mi povedlo splašit i nějaký fotky. jen to elektrický vedení všude trochu znemožňuje pořízení něčeho co by vypadalo fakt dobře. Jen mi přijde, že tu fakt trochu chcípnul pes, takže když mi Tomoya říkal, že tu asi bude trochu nuda možná fakt něco bude. Ale co, vždycky si můžu najít něco jinýho.

maty na pití všude

A pikachu drink nesmí chybět

Podivný panoráma zevnitř Ikumi

Jelikož jsem dneska měl volno, konečně jsem se mohl projít i trochu ven, skrz tunel a do různejch zatim neprobádanejch míst.
Na jednu stranu skoro nic nebylo, ale pak se přede mnou zjevila taková asi skoro nepoužívaná cestička, ze který vedlo spoustu dalších steziček, tentokrát jenom vyšlapanejch. některejma jsem se prošel až na konec, a občas z toho vznikly docela hezký výhledy na moře.

tunel ven ze vsi

Na druhou stranu vesnice vede taky tunel, potom se tam dá zahnout na takovou menší cestu která se kroutí pořád nahoru a nahoru, až dojdete mezi takovou kolonii terasovejch zahrad, kde pěstujou pomeranče. Nádhera, blbý ale je, že tady fakt nikde nejsou moc pěšinky, takže vylýzt až úplně nahoru na horu se mi asi nepovede.

Jak jsem se zdokonaloval v japonštině

To je dost složitý, s Tomoyou se bavim anglicky, protože je to pro nás oba jednodušší. Občas si ale dost těžko rozumíme. Předevčírem mi řekl, abych šel do "my place" až dodělam nějakou práci. Tak jsem teda pak šel domů, a on za chvíli přiběhl a vyptával se, jestli se něco stalo. Tak říkám, že ne, že tady čekám. Tak mě nahnal zpátky do skleníku, a až pak jsme si teda vysvětlili, že "my place" jsem pochopil jako "u mě doma". Jiná věc je to s brigádníkama co sem choděj pomáhat. Neuměj tolik anglicky, takže se dorozumíváme takovou fakt jednoduchou japonštinou, a u toho pochytim dost věcí. Dost často po nich třeba chci, aby mi řekli opak nějakýho slova který použili, takže se naučim něco navíc. Taky jsem si udělal takovou sexy tabulku hiragany a katakany, kterou si teď postupně rozstříhávam a sestavuju. Docela užitečný a jednoduchý, v telce si už občas dokážu přečíst nějakej titulek.

Tabulka Hiragana - Katakana

Jak se mi klaněli

Na chvilku bych vám chtěl i popovídat o tom, jak to tu funguje. Začínám se trochu dostávat do těch jejich vnitřních pochodů a systémů (Tomoya se mi občas dost směje a říká, že spoustu věcí dělám jako dítě). Je spousta věcí, který jsem prostě netušil, a který jsou tady dost normální. Třeba jsem byl dost zvyklej držet hashi (hůlky) při jídle tak v půlce, protože je o dost jednodušší si to jídlo nabrat. Na to se mi Tomoya vysmál, a řekl, že to je dost nezdvořilý, a že bych měl hůlky držet na konci a trochu jinak. Zkoušim to, ale trochu s tim jídlem bojuju.

Další věc, kterou jsem netušil je, že "saké" není výraz pro rejžový víno, ale spíš prostě pro alkohol. Rejžový víno se pak řekne "nihhonshuu". A když si třeba se sklenkou takovýho vína připíjíte, tak vždycky ten níž společensky postavenej člověk ťuká o spodek sklenky toho výš postavenýho.

Po práci se tady toulám po vesnici a vždycky koukám, jak se mi tu ukláněj. Pro japonce je to asi docela normální, když se křížej s někym koho znaj na ulici. Vzhledem k tomu, že ale vypadám přece jenom trochu jinak než běžnej japonec (a na to tady zjevně fakt nejsou zvyklí), tak se mi klaněj třeba i z druhý strany chodníku, nebo dokonce na mě kejvaj z auta který kolem mě projíždí. Přijdu si pak fakt jako takovej místní gajdžin.

Článek o tom, jak si tady dlabeme a o chození do místního onsenu si pro vás schovávám na příště. Zatim si užijte fotky, a sajkomára.