Stěhovat v Tokiu se (ne)chceš

Možná, že s tím jak se teď začnou prodlužovat dny, tak se začne zkracovat doba mezi mejma příspěvkama, co myslíte? No, Doufat můžete vždycky. Každopádně všem čtenářům přeju velmi veselý Vánoce a všechno nejlepší v novým roce. Dneska si povíme o tom jak a proč jsme se rozhodli se v Tokiu přestěhovat, a proč se to liší od Prahy - jsou nějaký zvláštnosti ohledně Tokijskýho realitního trhu?

Stěhování č.1 - Praha.

Když nad tím tak přemejšlím, tak jsem se vlastně v posledním roce stěhoval třikrát. První stěhování proběhlo do malebných pražských Holešovic. Byt byl starší, o výměře 36m², zato s balkónem a relativně útulnej. Vlastně jsem si díky tomuhle stěhování uvědomil, jakou mám co se týče bydlení prioritu. Nepotřebuju velikej ani super moderní byt - stačí mi když tam bude přijatelnej nájem a budu se tam cejtit dobře. Pojďme si ale rozebrat kolik to celý stálo:

Nájem (+energie): ~15 000

Vratná kauce: 20 000

Dva nájmy předem: 30 000

Provize realitce: 15 000

Důležitý v tomhle je si uvědomit, který z těch peněz jsou navždy fuč, a který se mi vlastně vrátí. Vyznačil jsem tučně peníze který už neuvidím, tedy "Cenu za stěhování". To bude důležitý později, tak vyčkejte.

Stěhování 2. - Tokio poprvé

Když začalo bejt jasný, že se v Červnu spakuju a vypadnu, tak jsme začali řešit bydlení. Neměl jsem v tom moc silný slovo, protože... Vybírat byt ze vzdálenosti 13 000km není úplně jednoduchý (Je docela složitý si domluvit prohlídku). V podstatě jsem teda řekl "děj se vůle boží" a byl jsem vděčnej, že budu mít po příletu hnedka kde bydlet, a nemusím to řešit. Řekli jsme ale, že jdeme klidně do trochu dražšího, ale hezkýho bytu.

A ten byt opravdu hezkej byl, o tom žádná. Úplně nová stavba, kde jsme byli první nájemníci, hezkej moderní byt 38m 1+KK vybavenej všemožnejma serepetičkama, jakože si můžeš z kuchyně začít napouštět vanu atp... Quality of life se mi nesporně zvedla oproti Praze - Jenže!

Nájem: ~25 000czk

Vratná kauce: 25 000czk (~10 000 nám vrátili)

Provize realitce: 25 000czk

"Všimný" majiteli bytu: - (normálně se platí 1-2 nájmy, ale někdy to po vás nechtějí, což byl náš případ).

Pojištění: ~15 000czk

Poplatek na údržbu: 2000

No. Asi si všimnete i bez mojí pomoci, že se pohybujeme v mnohem tučnější oblasti nejenom co se výše nájmu týče, ale taky co se týče různejch poplatků, který se vám už nikdy nevrátí. V Tokiu se stěhování bere tak, že 3-6 nájmů musíte mít připraveno předem, ale už se vám nevrátí. Měli jsme docela štěstí, že jsme nemuseli platit to jejich "všimný". Rozděleno mezi dva lidi ani ten poplatek nevypadal jako úplně šílená astronomická částka. Upřímně jsem to před odletem bral trochu jako "poplatek za to že budu bydlet v Japonsku", a moc jsem nad tím nepřemejšlel.

Taky si všimněte, že výše těch poplatků se odvíjí od výše nájmu, takže čím dražší byt, tím víc si připlatíte za to, že se tam vůbec nastěhujete.

Chvíli bylo všechno růžový i potom co jsme se nastěhovali. Pojďme si udělat takovou malou odbočku a říct si, jaký jsou v Japonsku hlavní kritéria pro lidi který pokukujou po novým bytě.

Jak se v Tokiu vybírá byt

Stáří/velikost/vybavenost

To je předpokládám první kritérium takřka všude na světě. Oproti Praze je rozdíl snad jenom v tom, že v Japonsku je jako "Velkej byt" označovanýho trochu něco jinýho než v Praze. Tenhle byt, kterej měl 38m označovala většina lidí která se na něj přišla podívat jako "velkej", zatímco mě přišlo, že je to za dost peněz relativně málo muziky. Koneckonců můj byt v Holešovicích měl 36m a nikdo by o něm asi neřekl že to byl velkej byt.

Další rozdíl je potom ve vybavenosti. Málokdy se stane, že byste v bytě měli nějaký vybavení. Většinou je tam teda připravenej plynovej sporák, ale ani to není jistota. Jelikož v Tokiu majitel bytu nedělá téměř nic a všechno řeší realitka, tak se čeká, že nájemník si svoje věci přiveze, a když se stěhuje, tak si je zase odveze.

Dopravní dostupnost

Pokud hledáte novej byt v rámci Tokia, jako první vás bude zajímat dopravní dostupnost. Většina společností tady sice hradí dopravu do práce a zpátky domů, ale stejně to nechcete mít vlakem přes půl Tokia a dopravovat se hodinu a půl tam a hodinu a půl zpátky se třema přestupama.

Stejně tak je hodně důležitý jak daleko to máte pěšky na stanici metra/vlaku, kterým se budete do práce dopravovat. Byť je Tokio protkaný dálnicema a silnicema, město samotný je koncipovaný velmi rozdílně a jezdit do práce autem se tady moc nenosí.

Rozmístění jednotlivejch stanic je naštěstí dost dobře koncipovaný, takže pokud se bavíme o vnitřním Tokiu, většinou vám cesta na nádraží/metro nezabere dýl než 20 minut. Samozřejmě je ale rozdíl mít to na metro 5 minut a 20, takže platí že čím blíž jste k nádraží, tím víc si většinou připlatíte.

Občanská vybavenost

Samozřejmě taky chcete mít kam si dojít nakoupit, jestli si někde v okolí můžete dát dobrej rámen nebo pivo a zajít si někam v okolí na pachinko nebo hezkou procházku. S lepší vybaveností samozřejmě stoupá cena.

Proč už to pak nebylo růžový

Když jsme se nastěhovali, tak se mi to zdálo jako úplná paráda. Hezkej novej byt, dostatečně velkej pro jednu japonku a jednu opici, moderní, 7 minut od nádraží, 4 minuty od nejbližsího kombini, v okolí všechny restaurace co si dovedete představit... A taky jsem měl trochu růžový brejle s ohledem na celý Japonsko, přiznejme si.

Viděl jsem to hezký, ale nechtělo se mi moc všímat si těch věcí, který se mi moc nelíbily - jako třeba to, že 5 metrů za oknem jsme měli dálnici, a kvůli tomu jsme nebyli schopný si otevřít okno. Když už jsme si ho otevřeli, tak jsme za 10 minut měli v bytě prachu tolik, že jsem mohl každej den luxovat. A samozřejmě víte o každým autu (a o každý sanitce, policajtech a šílenejch motorkářích i přes zavřený okno).

Taky je trochu složitý tohle vysvětlit, ale necejtil jsem se tam moc "jako doma". Tou novostí mi to přišlo jako takový sterilní, nezabydlený prostředí - spíš jako hotel než bydlení.

Poslední argument byl samozřejmě v ceně. To mi trochu pomohlo tomu uvědomění, že vlastně super moderní hustej krásnej byt moc nepotřebuju. Splachovat měsíčně 25k za 38m se mi prostě tak nějak vnitřně příčilo, i kdyby to byl byt ze zlata. No a kdyby se jednomu z nás něco stalo, mohlo by bejt těžký to vůbec uplatit.

No, na spoustu věcí si asi zvyknete, ale vzhledem k tomu, že sedím každej všední den doma, tak mě obzvlášť ta dálnice začala po pár měsících docela štvát. Začali jsme teda diskutovat, jestli se nechceme přestěhovat ještě jednou, do něčeho trochu udržitelnějšího. Co jsem si ale trochu zapomněl uvědomit, když jsme se začali poohlížet po novým bytě, bylo celý tohle kolečko poplatků, který už nikdy neuvidíme. Iku is tohle samozřejmě uvědomovala (a navíc se jí ten byt líbil o dost víc než mně), takže se moc stěhovat nechtěla. V tomhle případě zafungoval můj šarm, krása a inteligence, a nakonec padlo rozhodnutí jít do toho.

Tady jsou ještě fotky, pak si povíme o bytě ve kterým jsme teď:

Dálnice za okny

Stěhování č.3 - Third time is the Čármandr

Napotřetí jsem dostal příležitost sledovat ten proces stěhování zblízka, což bylo docela zajímavý. V realitní kanceláři nám ochotnej pán ukázal asi 40 papírů s bytama, ze kterejch jsme mohli vybírat podle našich potřeb a požadavků. Z těch jsme si vybrali v podstatě jedinýho kandidáta, a pán nás tam rovnou zavezl abychom si ho prohlídli.

Upřímně, hned mi to padlo do oka, byt byl o trochu větší (43m), hodně oken (byť za oknama většinou výhled na zeď vedlejšího baráku), viditelně starší, ale taky viditelně levnější. No posuďte sami.

Nájem: ~15 000

1 nájem dopředu: 15 000 (Tady se nám ten nájem opravdu počítal jako nájem, jupí)

Vratná kauce: 15 000

Poplatek Realitce: 15 000

Všimný majiteli bytu: - podruhé odpuštěno, jupí

Úklid a výměna zámků: ~4000

Dokoupení vybavení + stěhování: ~7000

Na bytě teď teda docela výrazně šetříme (I to stěhování nás ve výsledku vyšlo docela levně). Platíme za to tím, že v okolí nic není. Snad až na jeden ramen, jedno sushi a jednu hospodu (Yes!). Ale to ticho.... TO TICHO!

A když nemáš na byt, můžeš bydlet třeba v kavárně!

Placení vysokých poplatků za stěhování vede k pár docela zajímavejm fenoménům rozšířenejch hlavně v Tokiu. Našetřit 4-6 platů který musíte bez náhradu vypláznout za stěhování do nevybavenýho bytu není jednoduchý. Na druhou stranu jsem v Tokiu narazil jenom na absolutní minimum bezdomovců. Přemejšlel jsem čím to je, a narazil na článek o lidech, který v Tokiu obývají internetový kavárny.

Místo, který vypadá asi takhle, primárně určený k tichýmu čtení, surfování po internetu (počestnýmu surfování, na nepočestný surfování tady jsou jiný speciální místa). V zázemí se většinou nachází nějakej automat s nápojema, billiárd, šipky, ale i sprcha a mikrovlnka.

12 hodin v takovýhle kukani vás vyjde na cca 300 korun, a podle průzkumu je v tokiu cca 6000 lidí, který tu tráví víc než 3 noci v týdnu. Je to takovej začarovanej kruh, protože v Japonsku je problém sehnat práci bez trvalýho bydliště (který nemají, protože bydlí v kavárně), a zároveň děláním brigád přes den pokryjou akorát náklady na jídlo a noc v internetový kavárně, takže nedokážou našetřit na to, aby se nastěhovali do bytu.

I v japonsku existuje "dostupný bydlení" - říká se jim UR (Urban.... Rennaisance?), a jsou to docela geniální bytovky postavený v podstatě jako naše panelákový bloky, který byly taky původně myšlený jako dostupný bydlení pro mladý rodiny, žejo. Jejich výhoda je, že za ně nemusíte platit všemožný poplatky - zaplatíte vratnou kauci, nájem nebo dva předem a bum, bydlíte v pěkným malým sídlištním bytě.

Má to jenom jeden háček. Nový se moc nestavěj, protože "Japonská populace klesá a nebyl by o ně zájem". Zájem o ně ale je teď. Nejen mezi mladejma rodinama, ale cizincema, lidma s nižšíma příjmama atd... A zájem je to takovej, že museli implementovat loterii, a pokud máte zájem v tomhle levnějším bydlení žít, máte šanci asi 1/16 že vás vyberou jako kandidáta.

Paradox venkova

No a nakonec ještě paradox bydlení v Tokiu. Abych se přiznal, tak já to tady moc rád nemám.

Přijde mi, že kamkoliv jedu, tak po vystoupení z vlaku/metra je to všude stejný. Je tam kombini, nějakej fast food řetězec, stejný obchody, stejný věci, spousta lidí a betonový bludiště. Ty zážitky co tu člověk chce najít je potřeba trochu hledat. Stejně se sem ale spousta lidí stěhuje, protože je tu prostě mnohem víc příležitostí.

Dokonce se sem stěhuje tolik lidí, že japonskej "venkov" se docela závratnou rychlostí vylidňuje. Dokonce takovou rychlostí, že vznikají celý "vesnice duchů" a existujou místa na který když se přestěhujete, tak vám dají dům zadarmo, nebo za to že ho zrekonstruujete a budete v něm aspoň pár let bydlet. (Jsem si ale docela jistej že pro cizince bude téměř nemožný tohle využít). Pro mladý rodiny teď japonská vláda zavedla program, že pokud se přestěhují do určitejch oblastí, dostanou od vlády milion jenů (cca 200 000) za každý dítě který mají, až do tří dětí. No a pokud se rozhodnou v novým místě podnikat, dostanou další milion navrch.

To vypadá jako velkej tahák, ale ve skutečnosti ani tahle iniciativa nemá moc úspěch.

Je to docela smutný. Jsem zvědavej, jak se s tímhle poperou, protože populace stárne, každej chce bydlet ve městě a dostat lidi ven se ukazuje jako opravdu složitej oříšek. Já sám mám venkov v Japonsku stomiliardkrát radši než město, takže většinou bereme každou příležitost kterou dostaneme na to na chvíli vypadnout.